Proč právě peříčka?

Proč právě peříčka?

Vzniklo to spontánně. Šel jsem jednou ráno pěšky do svého ateliéru v Tongzhou, kde tenkrát vývala čtvrť ateliérů ve staré továrně, a našel u silnice na kraji chodníku holubí pírko. Upoutalo mě, zvednul jsem ho ze země a napadlo mě ho namalovat. Pírko v sobě obahuje jistou křehkost i všednost, tak mě napadlo ho zvětšit. Poté jsem začal sbírat pírka úmyslně.

Co peříčko vyjadřuje?

Odjakživa mě oslovovali detaily z ulice - ohryzek jablka, uschlý hmyz, nedopalek a podobně. Všední předměty vytržené s kontextu, převedené do jazyka tušové malby. Peříčko pro mě vyjadřuje lehkost a zároveň pomíjivost.

Nevím proč, ale tvá peříčka mi evokují některé práce Albrechta Dürera.

Sám mám podobný pocit, také zachycoval obyčejná témata jako třeba rukávník. Objevuje se zde kontrast všednosti námětu a ušlechtilosti výtvarné techniky zpracování, v mém případě tusové malby.

Maluješ peříčka již dosti dlouho, od roku 2007.

Ano, je to tak a stále mě to baví. Stejně jako u mé série srdcí, která je již uzavřená. Zachycují zdánlivě banální tvar, ale vždy se jedná o portrét toho konkrétního pírka. A každé je jiné.

V japonském umění existuje termín "rusu moyo" (chybějící námět), kdy detail zastupuje celek, například list stromu a podobně. Je tento rozměr odkazu na vyšší celek i ve tvé tvorbě?

Tento způsob výtvarného odkazu se v jisté mmíře vyskytuje i v čínském výtvarném umění. Ale toto nebyl můj úmysl. Primární je pírko samo o sobě. Výtvarným vyjádřením získá na důležitosti, dokonce určitou monumentalitu, která je v rozporu s jeho imanentní křehkostí.

Jak se na pírka dívá veřejnost, odbarná i laická? Jak je vnímá čínský divák?

V Číně se pírka okamžitě stala velice žádaným , úspěšným tématem, což mě trochu odradilo doonce jsem s nimi chtěl přestat, abych se nestal výrobcem pířek na prodej. Ale potom jsem usoudil, že úspěch a neúspěch není ve výtvrném umění to důležité. Hlavní je, že mě tvorba naplňuje. Pírkům se dostalo jednoznačně pozitivního přijetí různými skupinami publika - jak od kurátorů a umělců, tak od obyčejných lidi.

Máš nějaké obdobné téma, kterému se dlouhodobě opakovaně věnuješ?

V minulosti to byla srdce, ale to už je uzavřená kapitola. Kdysi jsem začal v plenéru v jižní Číně malovat rostliny, poté jsem to přerušil a občas se k tomuto tématu vracím, ale v čechách. Je tv tom uurčitým způsobem vzpomínka na dětství, je to odkaz na evropský kontext a prostředí, ve kterém jsem vyrůstal.

Obsahují pírka i prvek "živé malby"?

V podstatě ano, jsem ovlivněn konkrétní situací, maluji pírka hned po nálezu a jedná se o portréty reálných pírek.

Chystáš samostatnou výstavu peříček?

To zní jako dobrý nápad. Dovedl bych si to představit.

Maluješ často pírka strak, ptáků v Číně nesoucích pozitivní šťastnou symboliku, a holubů, významově zatížených v evropském kulturním okruhu. Je v tom úmysl?

Tomu bych se bránil. V pírkách není vztah ke konkrétnímu ptákovi, nepřemýšlím o tom v těchto intencích. Je to téma oproštěné od takovýchto konotací a významů, které by se snad nabízely.

Je v pírkách odkaz na dětství?

Ani ne. Jako děti jsme sice po lesích sbírali pera káňat a zhotovovali si z nich indiánské čelenky, ale to bylo něco jiného. V sérii pírek je všednost ulice, na rozdíl od indiánské romantiky dětství. Občas jsem osloven, abych namaloval pera exotického ptactva, ale není to ono, ztrácí to tu onu bezprostřednost, prostotu a naléhavost.

Je akt nálezu pírka důležitý? Jedná se o jakési uchování vzpomínky na vyjimečnou událost?

Sběr není ovlivněn zvláštními okolnostmi, pírko není sebráno jako připomínka, je to samostatný předmět bez zvláštního obsahu či konotací.

Co bys řekl na závěr?

Pírko dává při výtvarném ztvárnění minimum svobody volby stran kompozice či úhlu pohledu. A toto omezení se dá využít.

Rozhovor s Jiřím Strakou vedl Jakub Zeman