"Tušový kovboj"

Nápad Jiřího Černického, abych v kostýmu westernového hrdiny, třásněmi svého obleku z jelení kůže, spáchal performance tušové malby, mě zprvu pořádně vyděsil, ale ve skutečnosti je zcela v intencích bizarních nápadů a divoké kreativity, která je Jiřímu vlastní.

V létě 2021 v Pekingu, mě kromě manželky, začal k realizaci performance "tušového kovboje" přemlouvat dlouholetý známý, kurátor a performer Shu Yang. Tehdy mě tento divoký nápad už nepřipadal tak nepřijatelný jako před třemi lety. V pandemií covidu, a mezinárodní politickou krizí poznamenané atmosféře lákal naopak jeho divoký humor a dadaistický říz.

Zcela iracionální spojení kovboje, nebo spíše westernového hrdiny s čínskou tušovou malbou se najednou začalo jevit jako ironické a docela výstižné vyjádření mé vlastní složité a rozporuplné kulturní identity. Zároveň mě napadlo, že forma této bláznivé travestie je schopna vyjádřit mou situaci výstižněji, než sentimentální a ukecané analýzy a výklady.

Otázka možnosti porozumění a dialogu odlišných kulturních tradic na bázi vizuálního umění, tady je totálně zesměšněna. Problém byl zjednodušen, zkarikován a přebyt dadaisticky působící performance, ale jeho jádro v ní nezmizelo, naopak, začalo během opakovaných vystoupení vyjevovat další, s ním spojené souvislosti. Performance tak začala během měsíců odkrývat další a další původně nezamýšlené významové vrstvy.

Spojení media tradiční čínské tušové malby a postavy jejího interpreta - kovboje, nebo spíše pistolníka či bandity divokého západu se ukázalo dostatečně kontrastní, aby uneslo sérii opakovaných performance, ve kterých byl motiv rozvíjen. Je těžké si představit spojení odlišnějších kulturních hodnot a postojů než spojení kulturních klišé tradiční čínské tušové malby a kultu westernového hrdiny. Skutečně ironické vyznění ovšem muselo být podepřeno zdůrazněnou věrohodností zmíněných kulturních kontextů. Zejména technickými finesami tušové malby.